Dobrodružství Melty aneb Rodokmen Melty sahá až k Napoleonovi
Co je Melta – žitovka nebo cikorka? • A když už o tom padla zmínka: Co je žitovka a co je cikorka? • Proč má Napoleon “prsty” i ve světovém vývoji kávovin. • Cukrovka a čekanka, to se dobře rýmuje, alespoň pro výrobce kávovin. • Jak pardubické Kávoviny předpovídaly počasí. • Není melta jako Melta, protože Melta je jenom jedna – od Francků, z Vitany, z Kávovin, ale stále ze stejné továrny v Pardubicích.
Z Melty se vaří melta
Třebaže se melta obecně říká jakékoliv „curifundě“, která nám při pití neutrhne srdce, protože je bez kofeinu, název jí dala Melta s velkým počátečním písmenem. Melta je tradiční „značková“ kávovina. Vyvážená směs ryze rostlinného složení, která se léta a léta vyrábí v Pardubicích, ve „fabrice“ založené roku 1896 Jindřichem Franckem coby továrna na kávové náhražky. Závod funguje dodnes jako akciová společnost Kávoviny. A jedině tento pokračovatel Franckovy výroby má právo používat pro kávovinovou směs název Melta.
Hledání náhražky urychlil Napoleon
Uvádí se, že zvyk pít pravou zrnkovou kávu, tedy výluh z pražených semen kávovníku, v Čechách zavedli pánové známí z maturitních otázek – Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Lahodnou chuť, vůni a povzbudivé účinky kávy poznali na cestách v arabských zemích a Turecku. Kdo kávě přišel na chuť, chtěl ji pít znovu, stále.
Jenže pravá káva byla drahá. Nejen pro našince. V celé Evropě se hledaly náhražky, z nichž by se dal kávě podobný nápoj připravit. Dobře “vycházel” odvar z rozdrcených pražených zrn žita. Ale nebylo to stále „ono“.
Když ve Francii v polovině 18. století nastala z válečných důvodů Napoleonova blokáda anglického zboží ze zámoří a z trhu zmizela káva, hledání kávě podobnějších náhražek zintenzivnělo. A tehdy byly zjištěny chuťové vlastnosti praženého kořene čekanky obecné. Objev se rozšířil po Evropě. Podle latinského názvu Cichorium intybus se u nás praženému čekankovému kořenu začalo říkat cikorka.
První technologie zpracování čekanky
Rozřezané kořeny nekvetoucích rostlin se musely usušit, dále se mlely, prosévaly a ponechaly se určitou dobu fermentovat, teprve poté se plnily do balíčků v sypké formě nebo upravené do koleček či cihliček. Postupem doby se modernizovala jednoduchá zařízení cikorkáren.
Cikorka se v Čechách přidávala k žitovce
Cikorkový výluh měl nahořkle svíravou chuť, a to byl právě ten chuťový odstín, který odvaru z praženého žita chyběl. Na českém venkově se žitovka (odvar z mletého žita) začala vařit s přídavkem cikorky.
- Proto ve starých sadách zásobnic na suché vařivo figurují dózy jak na žito, tak na cikorku.
Obě suroviny byly levné. Cesta tehdejších kapitalistů byla logická: ne zdražit, když je poptávka, ale zvýšit produkci. Čekanka se začala pěstovat ve velkém. Ale ještě ne u nás. Na naše území se zpočátku dovážela. Teprve s uvalením cla na dováženou čekanku se začala tato rostlina i u nás více pěstovat a dále zpracovávat.
Johann Heinrich Franck
Johann Heinrich Franck (1792–1862), původně obchodník z německého Urachu, se během napoleonských válek seznámil na francouzském venkově s technologií výroby cikorky. V roce 1828 založil ve Vaihingenu drobnou cikorkárnu, která se stala natolik úspěšnou, že již za generace jeho synů spadaly pod firmu desítky závodů nejen v Německu, ale i ve Švýcarsku, Itálii, celé rakousko-uherské monarchii nebo USA. Jeden z největších stál od roku 1896 v Pardubicích.
Cukrovka + železnice = Pardubice
Synové německého velkopodnikatele Johanna Heinricha Francka, který se etabloval v oboru kávových náhražek, měli po smrti zakladatele firmy snahu expandovat do dalších evropských zemí. Východočeské Pardubice vyhodnotili coby ideální místo:
- Železniční spojení, nutné pro dovoz surovin a odvoz produktů, skýtal nově dostavěný uzel cest od východu a jihovýchodu na západ a severozápad, a dále na sever a jih země.
- Krom toho se Pardubice nacházely v úrodném Polabí, které prožívalo boom pěstování cukrové řepy. Čekanka má stejné – tedy poměrně vysoké – nároky na pěstování právě tak jako cukrovka.
Tak synové J. H. Francka v roce 1896 vybudovali v Pardubicích dodnes největší tovární areál tohoto typu na našem území.
Rodina Francků se rovněž zasloužila o pěstování a sušení čekanky v Čechách. Jestliže existoval zpracovatelský závod v Pardubicích, nebylo třeba velké diplomacie, aby se čekanka začala pěstovat v úrodném Polabí.
V roce 1908 pracovalo ve východních Čechách již asi 50 sušáren na čekanku.
„Bez mletí a míchání připravena k snídani“
Prapůvodně se v obchodech nabízela cikorka mastná neboli „špekovitá“, obohacená o glycerin, olej a sirup. Firma Jindřich Franck a synové v Pardubicích a v Chomutově začala vyrábět cikorku suchou, která na trhu převládla.
Franckova továrna, lidově „Franckovka“, neměla odbytové potíže. Firma se vyznačovala množstvím reklamních sloganů a hesel. Majitelé firmy totiž jako jedni z prvních pochopili význam a působivost dobré reklamy. Franckova továrna měla ze všech pardubických firem nejširší síť reklamy.
Nové slovo schváleno jazykovědci
V meziválečném období se v českém jazyce objevil nový termín – kávoviny. Výrobci kávovin si správnost pojmu potvrzovali u předních českých jazykovědců té doby v čele s profesorem Josefem Zubatým.
Už ne náhražka kávy, ale svébytná kávovina
“Franckovka” ovšem nevyráběla jen cikorku. Její portfólio obsahovalo množství produktů sloužících už ne jako náhražka kávy, ale jako samostatný druh – kávovina.
Nové slovo nahradilo v obchodní komunikaci i reklamě zdlouhavý opisný tvar pocházející z němčiny a zároveň podtrhlo určitou samostatnost této skupiny nápojů.
- Přestože kávoviny vznikaly primárně jako náhražky kávy, nemohly nikdy nahradit její základní vlastnost, a to její povzbudivé účinky.
- Naopak během staletého experimentování s různými výrobními postupy i plodinami se vyvinuly v samostatný druh nápoje, jehož hlavní charakteristikou byla jeho výživová hodnota.
Melta: Obilí, čekanka a cukrovka v ideálním poměru
Zejména válečná bída prvního světového konfliktu pozměnila dosavadní zvyky a tradice. V kávovinových směsích ubývalo pravé cikorky, kterou stále ve větší míře nahrazovala cukrová řepa. Zvýšený obsah této složky však v některých případech výrazně negativně ovlivňoval chuť kávoviny.
- V Německu byl na konci první světové války pod označením Marskaffee připravován nápoj výhradně z řepy – „výživný, ale stěží poživatelný.“
V českém prostředí se za druhé světové války podařilo odborníkům z pardubické „Franckovky“ najít vyvážený poměr řepy ve směsi s cikorkou i praženým obilím. Výsledný výrobek pod označením Melta se stal na dlouhá desetiletí synonymem kvalitní české kávoviny.
Reminiscence: Jak „Kávoviny“ předpovídaly počasí
Pardubickou „Franckovku“ čekal po válce osud všech výrobních podniků – znárodnění. Výrobní program naštěstí zůstal v zásadě zachován. V první polovině padesátých let dostala továrna na tu dobu „sofistikovaný“ název Kávoviny. Poměrně rychle se ujal, a Kávoviny se říkalo i po sloučení s Vitanou Byšice, kdy byl pardubický závod na Vitanu přejmenován. Starší generace sice ještě říkala „Franckovka“, ale pro mladší byla Vitana Kávovinami.
Protože se pracovalo s původním zařízením, a na to, co fabriky vypouštějí do ovzduší se vůbec nedbalo, patřil odér pražených kávovinových surovin k zápachům, kterými byly Pardubice v době socialismu neblaze proslulé. Cestující při chůzi od vlakového nádraží nejdřív přidusilo Paramo, pak útrobami pohnuly lihovar s pivovarem. Na křižovatce u Domu služeb se zleva sirně hlásila Synthesia a zprava Kávoviny. Směrem na Skřivánek kávovinový odér houstl. Když před deštěm klesl tlak, „užila“ si také okolní města.
- „Bude pršet, jsou cejtit Kávoviny,“ říkali Holičáci při převládajících západních větrech.
- Vítr severní nosil vůni do Chrudimě.
- A po Hradubické „chytaly“ (na střídačku s bližším Semtínem) pach Kávovin hradecké čtvrti Labská Kotlina, Třebeš a Moravské Předměstí.
To už je všechno dávno. Nová technologická zařízení, jimiž byly v devadesátých letech už zase Kávoviny vybaveny, žádné zplodiny a pachy nevypouštějí. Kávoviny už pardubický vzduch nijak nekazí.
A obliba jejich „vlajkové lodi“ Melty – po letech mírné stagnace zájmu – v prvních dekádách nového milénia rapidně vzrostla. Pít v současné době Meltu, je dokonce „in“.
Ochutnejte meltový dort – kompletní recept od Makové panenky
Zdroj a foto: S částečným využitím soukromého archivu aut. (mj. časopis BEVERAGE & GASTRO 2010, Jan Vtípil), fotky historických produktů a grafika továrny z webu společnosti Kávoviny a.s., foto sušárny čekanky z webu KHK, detail květu a kresba čekanky je ze serveru pixabay.com, mapové podklady mapy.cz. Ostatní fotky (mp).
Velice zajímavé!
Jako dítěti mě můj dědeček ke snídani vždy vařil „Meltu“. Původ tohoto nápoje mi však zůstal neznámý, neboť komunistický režim neměl zájem na osvětě tohoto druhu a to nejen u „Melty“…
Dr. et Dr. Jan Berwid-Buquoy, barokní zámek Tábor-Měšice