Kladské pomezí: Švestková omáčka s noky k uzenému masu
Švestková omáčka sice není nejtypičtější jídlo pro severovýchodní část východních Čech, ale v tomto regionu se připravuje. Přijměte, prosím, pozvání na gastronomickou procházku kladským pomezím s jeho specialitami či zvláštnostmi. K obědu si dáme třeba uzené maso se švestkovou omáčkou a s noky „šupdovody“.
Na severovýchod od Královýho Hradce
Do severních koutů Královéhradeckého kraje turisté nejezdí s očekáváním nějakých „nevídaných kulinářský zážitků.“ Do oblasti nazývané Kladské pomezí se jezdí za jinými požitky:
- Krásný kopcovitý kraj,
- množství památek a zajímavostí všeho druhu,
- bohatá historie,
- dobrá turistická infrastruktura.
„Hlady tady žádnej neumře!“
Ovšem turisté zde nebudou trpět hladem. Budou-li mít zájem, ochutnají zde jídla sice skromná, ale chutná a svérázná. Co by to například mohlo být?
- Brambory na různé způsoby: Krnošské sejkory (nekořeněné placky ze syrových brambor pečené nasucho), brambory na loupačku s tvarohem zapíjené podmáslím, „klofánky“, vařené brambory ohřívané s cibulí a mlékem);
- krkonošské kyselo z chlebového kvasu (opravdu není kyselé, to se jen Trautenberk v pohádc e „štířil“);
- couračka (polévka či omáčka z kysaného zelí);
- uzené maso s koprovou omáčkou;
- pavlišovský neboli úpický řízek (obalovaný smažený vepřový řízek s knedlíky a se zelím);
- sýrové lívance;
- vánoční muzika ze sušeného ovoce;
- houbový kuba,
- jahelník se sušenými švestkami;
- zelníky (kynuté placky se syrovým zelím kořeněné skořicí a pepřem);
- hladká ančka (známe z literárních děl českých realistů 19. století);
- buchty a knedlíky s lesními borůvkami;
- kucmoch-škubánky-spěšinky;
- hubník;
- nesladké vdolky se švestkami;
- švestky sušené
- a omáčka ze švestkových povidel. Podávala se a stále podává k uzenému masu, bramborovým knedlíkům/špalíčkům, anebo se jako příloha vařívaly moučné noky zvané „šupdovody, šup do vody“.
Na toto menu se podíváme zblízka.
Uzené se švestkovou omáčkou a s noky „šupdovody“
Uzené maso je „na forhontě“
Množství masa „sousedka“ zvolila podle počtu chystaných porcí a stavu zásob masa. My budeme počítat asi sto až 130 gramů na osobu. Maso dáme uvařit. Není třeba přidávat k němu nějaké koření. „Uzený je dobrý samo vo sobě“, řekly by nekompromisně pragmaticky smýšlející hospodyně z Bezděkova nad Metují, kde například se pokrm prokazatelně připravoval a dodnes připravuje.
Dokud se maso vařilo, uchystala se švestková omáčka. Švestková omáčka se připraví mnoha způsoby. Ten nejjednodušší:
Švestková omáčka
Z jedné lžíce másla nebo sádla se usmaží světlá jíška. Z vařícího se masa se odebere naběračka uzeného vývaru, kterým se jíška zředí. Do takového vodového „bešamelu“ se přidají dvě tři vrchovaté lžíce švestkových povidel a rozvaří se. Podle potřeby se případně dál zředí vývarem. Omáčku přisolíme, můžeme přidat trochu octa, cukru, malou špetku pepře.
Omáčku odstavíme ze zdroje tepla, aby se nepřipálila a připravíme moučné noky. Ve východních Čechách se jim říká „šupdovody“, anebo někde také „hopdovody“. Lidového výrazu značícího rychlost a jednoduchost přípravy, se ovšem používá i v jiných regionech.
Moučné noky
Z hrubé mouky, jednoho (nebo více) vajec, vody / mléka, špetky soli a případně i z trošky kypřicího prášku vypracujeme pevné, ale ne zcela tuhé těsto. Lžicí odkrajujeme do vroucí osolené vody malé nočky. Nebo z těsta vypracujeme dlouhé tenké válečky, které nakrájíme na úzké špalíky. Ode dna zamícháme, vaříme do vyplavání na povrch a pak jim ještě takových pět minut přidáme (nebo jeden nok vyjmeme a ochutnáme, další čas přidáme podle vlastní úvahy.)
Noky „šupdovody“ jsou obdobou moučných halušek nebo špeclí, které se připravují v jiných regionech (či zemích).
- Předávat recept, kde je množství surovin vyjadřováno samými neurčitky, není populární. Ale domácí kuchařky připravují noky „podle oka“. Existují proto receptury, kde jsou množství surovin uvedena exaktně.
Z českého internetu
Noky „hop do vody“ 1
- 350 g hrubá mouka, prášek do pečiva půl sáčku, sůl půl lžičky, 1 ks vejce, 3 lžíce olej 250, ml mléko, máslo nebo olej.
Příprava: Vejce vyšleháme se solí, přidáme olej, mléko a téměř 300 gramů mouky. Vše promícháme na hustější kašičku, kterou necháme stát asi 15-20 minut odstát. Pak přisypeme a dobře promícháme zbylou mouku smíchanou s kypřidlem a dáme vařit mírně osolenou vodu do většího hrnce. Do vroucí vody házíme svižně nočky, které odkrajujeme hranou lžičky z těsta v míse. Po vyplavání už jen krátce povaříme.
Čas je relativní, záleží na velikosti nočků a nejlépe to zjistíme tak, když jeden noček vyndáme, rozkrojíme a ochutnáme. Pokud je hotový, všechny slijeme do cedníku a necháme okapat. Aby se neslepily přidáme do nich rozpustit kousek másla na slabé plátky nebo pokapeme mírně olejem a zatřepáním v cedníku promícháme. Nebo je po scezení můžeme promíchat rovnou se sosem z masa nebo dušeným zelím. To už záleží na chuti každého. - Zdroj: www.toprecepty.cz
Noky „hop do vody“ 2
- Lžička soli, 1 vejce, 300 ml vody, 450 ml hrubé mouky, 0,4 balíčku prášku do pečiva.
Příprava: Do mísy nasypeme hrubou mouku a promísíme ji se špetkou kypřícího prášku a malou lžičkou soli. Přilijeme vodu, přidáme vejce a důkladně vymícháme hladké těsto, které se nelepí ke stěně mísy. Pokud je příliš řídké a lepivé, přidáme jěště mouku, nebo naopak, pokud je moc tuhé, přilijeme vodu.
Lžící, kterou namáčíme do vody, vykrajujeme noky a vhazujeme je do vroucí vody. Lžící, kterou namáčíme do vody, vykrajujeme noky a vhazujeme je do vroucí vody. vaříme ještě asi 10 minut, dokud noky nevyplavou na povrch. - Zdroj: www.vareni.cz
Švestková omáčka, prý švestouka
- 600 g uzené vepřové krkovice, uvařené, 250 ml vývaru z uzeného, 250 g švestkových povidel, 3 lžíce medu, ½ lžičky mleté skořice, kůra z 1 citronu, nastrouhaná, špetka mletého hřebíčku, 100 ml červeného vína, sůl, čerstvě namletý pepř,
Na jíšku: 2 lžíce másla, 2 lžíce hladké mouky.
Příprava: Doměkka uvařené maso nakrájejte na plátky a uchovejte v teple. Vývar z masa se teď bude hodit na omáčku. Přiveďte ho k varu, stáhněte plamen a za stálého míchání do něj přidejte povidla, med, skořici, citronovou kůru a špetku hřebíčku. Přilijte červené víno a podle chuti osolte a opepřete.
Pokud není omáčka dostatečně hustá, z másla a mouky udělejte světlou jíšku a za stálého míchání ji do omáčky přidejte. Nechte krátce povařit. Maso se švestoukou nejvíc chutná s bramborovými špalíčky.
Nedejte se zmást
Poznámka autorky: Nedejte se zmást. Tento recept na švestkovou omáčku vyslal na český internet jeden v Česku působící obchodní řetězec. Což o to, omáčka to může být chutná. Ale nemůže pocházet z východních Čech, jak se její označení „švestouka“ snaží naznačit.
- Především by se do autentického východočeského receptu nedávalo červené víno. Kde by k němu východočeské hospodyně přišly? Víno se muselo kupovat. A když se k nějaké slavnostní příležitosti koupilo, vypilo se. Nevařilo se z něj, z takové vzácnosti. Doma se nakládalo tak leda víno borůvkové, šípkové nebo rybízové.
- A pak ten výraz „švestouka“! Kde se tak mluví? Tak by to řekli leda ve Vyšných Vlkodlakách (Tajemství hradu v Karpatech). Ve východních Čechách, hlavně na Kladském pomezí a v Krkonoších, se skutečně hláska „v“ na konci a uprostřed slova vyslovuje jako „u“, akorát že se obecně nepoužívá výrazu „švestkovka“. Švestková omáčka nepatří k běžně/každodenně vařeným omáčkám, a tak nebyl důvod její název komolit. I v současné době, když se švestková omáčka vaří, „švestkovka / švestkouka“ se jí neříká. Je to místně prověřeno.
K východočeskému dialektu
Nejedná se o nářečí, ale jen nářečovou skupinu, která dodnes používá některé změny.
- Je to už připomenutá výslovnost: krev, mrkev, hřbitov, polívka, koprovka, houbovka (kreu, mrkeu, řbitou, poliuka houbouka vomáčka koprouka …).
- Dále koncovka -oj v 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (dal to mužoj, kamarádoj, o Mirkoj… )
- Jinou méně srozumitelnou změnou koncovka je -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu podstatných jmen (např. s růžej, kosťej, s rejžej, se slepicej…)
- A ještě jiné, méně důležité změny.
Zřejmě komerční textařem vytvořená „švestkouka“ sice těmto zvyklostem odpovídá, ale je „hyper nářečová“. Opravdu jako převzatá z Vyšných Vlkodlaků. To ovšem byla parodie. A tak i ta „švestkouka“ působí směšně, parodicky. ;=)
(autorka pochází z kraje).
Napsat komentář